Širokopásmové reproduktory

Používáme širokopásmové reproduktory. Používáním jednocestného reproduktoru se nejvíce přibližujeme ideálnímu bodovému zdroji zvuku, neboť pokrývá celé slyšitelné frekvenční spektrum zvuku. Na rozdíl od dvoucestných reproduktorů není nutná frekvenční výhybka a reproduktor je zavěšen téměř přímo na koncových svorkách zesilovače.

Zcela odlišná je situace u dvoucestných reproduktorů. Zde musí být vstupní signál distribuován se značným technickým úsilím do různých frekvenčních spekter.
To s sebou přináší celou řadu problémů. Zde uvádíme ty nejzávažnější:

Dochází k posunu fází. Jedna akustická událost, která má doputovat ke sluchu v určitý okamžik, se rozpadne na několik samostatných akustických událostí, které se dostávají ke sluchu během delšího časového úseku. Tím je narušena preciznost reprodukce zvuku.

Směrový poslech vyžaduje určité interaurální časové diference. Akustická událost doputuje k oběma uším se zpožděním. Pokud je však časová diference nejednoznačná, dochází ke ztrátě informací o šířce a hloubce zvuku, tedy ke ztrátě jeho plastičnosti.

Formanty jsou frekvenční oblasti obsahující silné harmonické tóny. Formanty mají velký význam pro zabarvení zvuku jednotlivých hudebních nástrojů, především pak ale pro barvu lidského hlasu. Pokud jsou tyto formanty distribuovány několika reproduktory, dochází k narušení charakteristických spekter hudebních nástrojů a lidských hlasů.

Psychoakustika nás učí, že rozpoznání jednotlivých hudebních nástrojů závisí vysokou měrou na časovém vývoji zvuku, zejména na jeho dopadu a dozvuku. Jestliže reprodukce těchto událostí neproběhne ve správný čas, dochází ke ztrátě specifických vlastností a charakteristických rysů jednotlivých hudebních nástrojů. Výsledkem je pak sterilní zvuk.

Při použití širokopásmových reproduktorů všechny tyto problémy odpadají. Výsledkem je homogenita a plastičnost hudební reprodukce, které nelze při použití dvoucestných reproduktorů nikdy dosáhnout. Ryzí originál podání tak zůstane zcela zachován.

Hudba zní skutečně opravdu živě. Atmosféru prostoru, kde byl pořízen záznam hudby, ať už se jedná o velký koncertní sál nebo o intimní jazzový klub, lze realisticky reprodukovat ve vlastní poslechové místnosti. Člověk má dojem, jako by byl „při tom“ a zároveň nemá nepříjemný pocit, jako by poslouchal zvukovou konzervu.