Teorie

Basové frekvence, které by jinak byly přeměněny uvnitř reproduktorové skříně na teplo, jsou odváděny trychtýřem s přesně definovanou hyperbolickou konturou do poslechové místnosti. Probíhá akustická transformace, která má za následek zesílení zvuku, který je následně odváděn směrem ven.
Viditelné ústí hornu funguje jako membrána o stejné velikosti. Tato virtuální membrána je jakoby nehmotná a tudíž prostá jakýchkoliv nedostatků, které s sebou přináší hmota v pohybu. Účinnost konvenčních reproduktorů je přibližně 2 %, to znamená, že 98 % dodávané energie je přeměňováno na teplo.
Účinnost hornů se pohybuje v rozmezí 10 – 12 %. Poměr užitného a ztrátového výkonu se pohybuje směrem k užitnému výkonu.
Reproduktor přeměňuje většinu dodávané energie na zvuk, to znamená na hudbu. Tato obrovská výhoda umožňuje používat elektronkové zesilovače se slabým výkonem. Pouze reproduktory s vysokou účinností umožňují plně rozvinout jejich výjimečné výhody.
Optimálního zvuku lze dosáhnout již při velmi nízké hlasitosti. Nic však nebrání reprodukci se skutečně vysokými hladinami zvuku, které odpovídají koncertní hlasitosti.